Klekací židle mění pravidla hry. Co na klekačku říká věda?

Sedavý způsob života a dlouhodobé sezení představují významný rizikový faktor pro bolesti zad a další muskuloskeletální obtíže. Moderní populace stráví vsedě průměrně téměř 8 hodin denně, což vede odborníky k hledání zdravějších způsobů sezení. Jednou z alternativ klasické kancelářské židle je klekací židle (lidově “klekačka”), která byla poprvé představena v 70.–80. letech s příslibem zdravější ergonomie. Klekací židle má dopředu skloněný sedák a opěrku pro kolena, čímž nutí sedícího do polohy s větším otevřením úhlu v kyčlích a s pokleknutím. Již v roce 1987 byla v prestižním lékařském časopise Spine publikována první studie ověřující deklarované přínosy tohoto typu sezení​. Tato studie a následný výzkum v posledních letech přinesly řadu vědecky podložených poznatků o vlivu klekací židle na páteř, svalovou aktivitu a bolest zad. Následující článek shrnuje aktuální evidence-based zjištění z odborných studií (EBM) – od klasické studie ve Spine (1987) až po nejnovější výzkum – a hodnotí přínosy i možná rizika klekacích židlí pro zdravé sezení a prevenci chronické bolesti zad.

Vliv klekací židle na přirozené zakřivení páteře

Jedním z hlavních deklarovaných přínosů klekací židle je udržení přirozeného zakřivení páteře – zejména bederní lordózy – při sedu. Při sezení na běžné rovné židli má pánev tendenci se podsazovat, což vede ke zmenšení bederní lordózy a k „kulatým zádům“.

Naproti tomu sed na klekací židli s nakloněným sedákem způsobuje anteverzi pánve (náklon dopředu) a tím podporuje zachování lordotického zakřivení v bedrech. Výzkum tato tvrzení potvrzuje. Ve studii publikované v časopise Spine (1987) autoři sice přímo neměřili úhel páteře, ale už tehdy předpokládali, že poloha v polokleku udržuje fyziologičtější držení těla​. Novější kvantitativní studie využívající radiografii páteře prokazují, že klekací židle skutečně pomáhá zachovat výraznější zakřivení v bedrech než klasická židle.

V experimentální studii na 20 zdravých dobrovolnících dosahoval úhel bederní lordózy (L1–S1) při sezení na klekací židli průměrně kolem 34°, zatímco na standardní židli to bylo pouze okolo 29°; pro srovnání ve stoji činil lordotický úhel ~49°. Podobně klinická pilotní studie z roku 2015 (Annals of Physical and Rehabilitation Medicine) zjistila, že u sedu na klekací židli dochází k menšímu vyrovnání bederní křivky než u sedu na obyčejné rovné židli – jinými slovy, lordóza zůstává více zachována. Tento efekt byl statisticky významný a pozoroval se jak u zdravých osob, tak u pacientů s chronickou bolestí zad​.

Zachování přirozené bederní lordózy je obecně považováno za prospěšné, neboť odlehčuje meziobratlové ploténky v bederní oblasti a může snižovat přetížení páteře v nevhodné pozici. Souhrnně lze říci, že vědecky podložené důkazy skutečně potvrzují lepší držení těla (zejména v bedrech) při sezení na klekací židli ve srovnání s konvenčním sedem.

Aktivace hlubokého stabilizačního systému a svalová námaha

Dalším diskutovaným aspektem je vliv klekací židle na aktivitu zádových a hlubokých stabilizačních svalů trupu (tzv. core). Klasická kancelářská židle obvykle poskytuje opěradlo, o které se může člověk opřít, čímž se část zátěže přenese z aktivních svalů na pasivní oporu. Klekací židle naopak často opěradlo postrádá (většina modelů umožňuje sedět bez opory zad) – uživatel je nucen udržovat vzpřímený posed aktivně, což by mohlo vést k většímu zapojení stabilizačních svalů. Objektivní měření svalové aktivity (EMG) tuto hypotézu podporují.

Klasická studie Lander et al. 1987 zaznamenala při 30minutovém sezení na klekačce významně vyšší elektrickou aktivitu paraspinálních svalů krční a bederní páteře ve srovnání sezením na běžné židli​. Jinými slovy, svalstvo podél páteře muselo na klekací židli pracovat více než při sedu s opěradlem. Tento nález dává smysl – absence opěry zad vede k aktivnějšímu zapojení vzpřimovačů páteře a dalších posturálních svalů, což může dlouhodobě přispívat k jejich posílení.

Na druhou stranu zvýšená svalová námaha může znamenat také rychlejší nástup únavy a je proto vhodné si na klekací židli zvykat postupně. Je zajímavé, že zatímco klekací židle zvyšuje aktivitu zádových svalů, opakem je efekt klasické židle s opěradlem: opření se snižuje aktivitu paraspinálních svalů (dokumentováno např. pomocí EMG) – to ale nutně neznamená menší bolestivost​. Snížené svalové napětí díky opěradlu může ulevit akutní únavě, avšak dlouhodobě pasivní držení těla může přispět k oslabení stabilizačního systému. Hluboký stabilizační systém (zejména svaly kolem páteře a břicha) by měl být při sedu optimálně aktivní, ale ne přetížený.

Klekací židle představuje kompromis: nutí sedícího udržovat trup vzpřímeně vlastní silou, čímž podporuje svalovou aktivitu core, avšak při dlouhém sezení bez opory může dojít k přetížení či bolestivému napětí svalů. Z praktického hlediska proto odborníci doporučují zpočátku používat klekačku jen po omezenou dobu a střídat polohy, aby si svaly postupně vybudovaly vytrvalost a nedošlo k jejich nadměrné únavě.

Dopad na chronickou bolest zad

Největším motivátorem ke koupi ergonomické židle bývá snaha ulevit od chronické bolesti zad, zejména v bederní oblasti. Je tedy zásadní otázkou, zda vědecké studie prokázaly, že klekací židle skutečně zmírňuje bolesti spodních zad. Překvapivě, dosavadní důkazy jsou smíšené a spíše opatrné. Průkopnická studie ve Spine (1987) nenašla přímou podporu tvrzení, že by klekací židle vedla ke snížení subjektivních stesků na bolest zad​. V tomto experimentu sice docházelo ke změnám v držení těla a svalové aktivitě (viz výše), ale samotní účastníci – zdraví jedinci bez akutních obtíží – neudávali po půlhodině na klekačce menší diskomfort v zádech oproti běžné židli.

Novější výzkumy zaměřené přímo na pacienty s bolestí zad jsou poměrně vzácné. Dostupná data naznačují, že přínos klekací židle na bolest může záviset na typu obtíží. U pacientů, jejichž bolesti zad se zhoršují při dlouhém sedu spojeném s flexí páteře (typicky bolest diskogenního původu), by udržení větší lordózy na klekačce mohlo být úlevné. Radiografická studie z roku 2018 konstatovala, že pokud je hlavním spouštěčem bolesti segmentální flexe a zvýšené zatížení plotének vsedě, může být pro pacienta nejkomfortnější právě sed na klekací židli, která se parametry držení těla blíží postoji ve stoje​. Jinými slovy, pro tzv. „flexí intolerantní“ bolest bederní páteře může být klekačka vhodnou variantou sezení.

Naopak u jedinců, kteří mají obtíže při extenzi (např. u některých forem spinal stenózy nebo fasetového syndromu, kdy záklon zvyšuje bolest), nemusí zvýraznění lordózy v kleku být vhodné – takovým pacientům klekací židle úlevu nepřináší​. Je také nutné zdůraznit, že žádná židle nedokáže vyléčit chronickou bolest zad jako takovou; vždy jde jen o podpůrný ergonomický prostředek. Z publikovaných dat vyplývá, že vědecky podloženo klekací židle sama o sobě nepředstavuje univerzální lék na chronickou bolest zad, ale může pomoci určité podskupině pacientů (zejm. těm, kteří hůře tolerují ohnutá záda vsedě). Pro definitivní posouzení by byly zapotřebí rozsáhlejší klinické studie s pacienty, měřící dlouhodobé změny bolesti a funkce při používání klekacích židlí v běžném životě.

Prokrvení a „dynamické“ sezení

Ergonomické kvality klekací židle se netýkají jen páteře, ale i prokrvení dolních končetin a obecné „dynamiky“ sedu. Při klasickém sedu s koleny pokrčenými do pravého úhlu dochází k tlaku hrany sedáku na stehna a podkolenní jamky, což může omezovat průtok krve dolními končetinami. Sed na klekačce (s koleny směřujícími k zemi) tomuto tlaku odlehčuje – váha těla je rozložena mezi sedací část a oporu holení. Již zmíněná studie ze Spine (1987) objektivně změřila kožní krevní průtok na nohou pomocí laserové dopplerometrie: při sezení na klekací židli došlo ke zvýšení průtoku krve v chodidlech o 15 % oproti běžné židli​.

Podobné výsledky uvádí i pozdější analýzy – např. autoři Alamin et al. (2018) zmiňují, že poloha v polokleku prokazatelně zvyšuje prokrvení v dolních končetinách ve srovnání s tradičním sedem​. Lepší cirkulace krve v nohách může znamenat menší riziko pocitu necitlivosti, mravenčení či otékání dolních končetin při dlouhém sezení a potenciálně i nižší riziko trombóz nebo křečových žil. Kromě toho klekací židle podporuje určitý stupeň dynamického sezení. Nelze ji sice zaměňovat za zcela dynamické pomůcky typu balančních míčů, ale díky svému konstrukčnímu řešení sedící obvykle nezůstává strnule v jedné poloze.

Na klekačce člověk instinktivně více mění rozložení váhy mezi hýžděmi a koleny, drobně posouvá polohu nohou či trupu, případně využívá lehkého pohupování (existují i varianty klekacích židlí s houpavou základnou pro aktivnější sed). Tyto mikropohyby přispívají k aktivaci svalstva a k průběžnému povzbuzování krevního oběhu, což je ergonomicky žádoucí. Statické zatížení struktur je tak o něco menší než při zcela nehybném sedu. Vědecky podložené údaje tedy naznačují, že klekací židle má pozitivní vliv na prokrvení dolních končetin a podporuje aktivnější způsob sezení ve srovnání s konvenční židlí.

Ergonomie klekací židle vs. klasické židle

Z ergonomického hlediska přináší klekací židle odlišnou mechaniku sezení než tradiční kancelářská židle. Hlavní rozdíly spočívají ve sklonu sedáku, úhlu v kyčlích a kolenou, rozložení hmotnosti a opoře těla. Klasická židle umožňuje sed s kyčlemi a koleny zhruba v 90° úhlu a opěrkou zad podpírá trup. Naproti tomu klekací židle naklání sedák typicky o ~20° dopředu a nutí sedět s kyčlemi ve větším úhlu (cca 110–120°), zatímco kolena jsou pokrčena a opřena o podložku. Tím se část váhy přenáší z hýždí na holeně. Výhodou je, že se snižuje tlak na dolní stehna a bedra, dochází k menšímu stlačení měkkých tkání v oblasti sedacích hrbolů a páteř je ve vzpřímenější pozici. Měření meziobratlových plotének naznačují, že při optimálním nastavení klekací židle nedochází k většímu zatížení plotének než na běžné židli – například výška meziobratlových disků v bederní páteři byla ve studii Alamin 2018 na klekačce obdobná jako při sedu na normální židli, zatímco při velmi špatném sedu (bez opory, se značným ohnutím zad) se ploténky více stlačovaly​.

Dalším klíčovým aspektem je pohodlí a přijatelnost pro uživatele. Subjektivní vnímání komfortu se totiž může lišit od objektivních zdravotních ukazatelů. Ve studii Spine (1987) účastníci po vyzkoušení obou variant jasně uvedli, že celkově dávají přednost konvenční židli před klekací​. Podobně i jiný experiment zaznamenal, že ačkoli klekací poloha zlepšila průtok krve v nohách, většina lidí se cítila pohodlněji na klasické židli​. Důvody mohou zahrnovat tlak na kolena a holeně při delším klečení, absenci opěradla (což vede k únavě zad) nebo prostě nezvyk na jinou polohu. Ergonomické výhody klekací židle se tedy projeví jen tehdy, pokud je uživatel schopen a ochoten v této poloze vydržet dostatečně dlouho a pravidelně ji využívat.

Správné nastavení je také zásadní – výška sedu a úhel sklonu musejí odpovídat tělesným proporcím sedícího, jinak může dojít k nadměrnému tlaku na kolena či naopak k nedostatečné opoře. V praxi se proto doporučuje klekací židli používat střídavě s běžnou židlí, alespoň zpočátku, a dát tělu čas se přizpůsobit. Z ergonomického pohledu je klekací židle cennou alternativou, vědecky podloženou z hlediska držení těla a oběhu, ale komfort a individuální vhodnost se liší člověk od člověka.

Rizika dlouhodobého sezení a limity použití klekací židle

Žádná pomůcka pro sezení, byť sebekvalitnější, neodstraní všechna zdravotní rizika spojená s dlouhým sezením. Prodloužené statické sezení samo o sobě zůstává zátěží pro páteř i pohybový aparát – je spojováno se zvýšeným výskytem bolestí zad, degenerativních změn na páteři, ale i kardiovaskulárních problémů vlivem fyzické inaktivity. Klekací židle sice v určitých ohledech zlepšuje parametry sezení, avšak dlouhodobé statické nepřetržité sezení na jakékoli židli není ideální.

Nevhodně zvolený typ klekací židle či absence opory zad (při výběru modelu klekačky bez opěrky) může znamenat, že unavený člověk může po čase začít nekontrolovaně kulatit záda i na klekací židli (při vyčerpání svalů), což neguje její ergonomický přínos. Z tohoto důvodu není vhodné na klekačce sedět celé pracovní hodiny v kuse bez přestávky – optimální je dělat si pravidelné přestávky, střídat typy sezení (např. část dne na klekací židli, část na běžné židli či ve stoje) nebo zvolit dynamickou variantu klekačky s bederní opěrkou jako je např. Varier Variable Plus či ThatsIt, které umožňují plynulé střídání různých poloh. Především bychom však měli vnímat signály vlastního těla. V neposlední řadě, kvalitní klekací židle bývají finančně nákladnější než standardní kancelářské křeslo, což může omezit jejich širší použití.

Shrneme-li možná rizika a omezení: klekací židle by měla být používána uvážlivě, s ohledem na individuální zdravotní stav. Není všelékem – stále platí zásady zdravého sezení: dělat přestávky, měnit polohu, udržovat kondici hlubokých stabilizačních svalů cvičením a pokud možno kombinovat sezení s častějším vstáváním či stáním v průběhu dne. Klekací židle tak představuje užitečný nástroj pro zdravé sezení a prevenci přetěžování páteře, ale její účinek je největší při správném použití a v rámci širší strategie ergonomie práce.

Vědecky podložený pohled na klekačku

Klekací židle neboli “klekačka” je příkladem ergonomické inovace, která si vydobyla pozornost odborné veřejnosti i laiků v oblasti prevence bolestí zad. Z hlediska evidence-based medicíny existují vědecky podložené důkazy, že tato speciální židle může příznivě ovlivnit držení těla – zejména pomáhá udržet přirozenou bederní lordózu – a zlepšit prokrvení dolních končetin při sezení. Oproti běžné židli vede sezení v kleku k vyšší aktivitě zádových svalů, což může přispět k posílení hlubokého stabilizačního systému, ale zároveň klade vyšší nároky a může vést k únavě při dlouhém sezení.

Prestižní lékařské studie (včetně publikace v časopise Spine 1987) však nepotvrdily, že by klekací židle byla univerzálním řešením chronické bolesti zad – její efekt na úlevu od bolesti se zdá být individuální a závislý na charakteru obtíží. Pro některé pacienty (zejména s bolestmi zhoršujícími se při ohnutém posedu) může být klekačka značným přínosem, zatímco jiným výraznou úlevu nepřinese. Jisté je, že žádná židle sama o sobě nenahradí potřebu pravidelného pohybu a správné životosprávy. Klekací židle by měla být vnímána jako součást komplexního přístupu k zdravému sezení – při vhodném používání a střídání poloh může pomoci předcházet přetěžování páteře a vzniku bolestí.

Současně je ale třeba respektovat její limity (diskomfort v kolenou, nutnost zvykání si na novou polohu) a vždy ji přizpůsobit konkrétnímu uživateli. Pro zdravotníky, fyzioterapeuty i informované pacienty je důležité mít k dispozici tato objektivní zjištění z odborných studií, aby mohli kvalifikovaně zhodnotit, zda a jak zařadit klekací židli do svého rehabilitačního či preventivního programu. Klekací židle tak zůstává cennou ergonomickou pomůckou s řadou prokázaných výhod, avšak nejefektivnější je její využití v kombinaci s dalšími opatřeními pro zdravá záda.

---

Citace a zdroje:

• Lander C, et al. The Balans chair and its semi-kneeling position: an ergonomic comparison with the conventional sitting position. Spine. 1987;12(3):269–272. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov

• Vaucher M, et al. Effect of a kneeling chair on lumbar curvature in patients with low back pain and healthy controls: A pilot study. Ann Phys Rehabil Med. 2015;58(3):151–156. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov

• Alamin T, et al. The effect of standing vs. variants of the seated position on lumbar intersegmental angulation and spacing: a radiographic study. J Spine Surg. 2018;4(3):509–515. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov 

• Shenoy S, Aruin AS. Effect of chair design on feed-forward postural control in sitting. Motor Control. 2007;11(4):309–321. 

• Bettany-Saltikov J, et al. Ergonomically designed kneeling chairs – are they worth it? Comparison of sagittal lumbar curvature in two seating postures. Stud Health Technol Inform. 2008;140:103–106. 

• Alamin T, et al. (Discussion). In: J Spine Surg. 2018;4(3):509–515. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov